1         Odboj studentů proti nacismu

Celá řada studentů a profesorů bojovala proti nenáviděnému fašistickému režimu, který si na nich vybral i daň nejvyšší. Do odboje byli zapojeni studenti Stanislav Valentin, Ladislav Světlík ze Želechovic a Zdeněk Jelínek z Vizovic.

Osvobození se nedočkali Stanislav Liška a Karel Vavřík, kteří zemřeli na TBC. V koncentračním táboře pro svůj původ zahynula profesorka Julie Pomališová a student Daniel Grünberger.

Přesto vše ani v dobách persekuce si nemohli naši žáci stěžovat na zbabělost svých učitelů, právě tak jako oni budou vždy s povděkem uznávat uvědomělost a spolehlivost celého školního kolektiva.[1]

1.1       Zdeněk Jelínek

Zdeněk Jelínek přišel v roce 1936 s prvními žáky do nově založeného gymnázia ve Zlíně. Již během studia vynikal především velkým množstvím zájmů, zvládal plynně angličtinu, věnoval se sportu a divadlu.

Osud však určil Zdeňku Jelínkovi život plný nešťastných zvratů. Po prázdninách roku 1938 musel náhle odejít na léčení plicní tuberkulosy. Naději na úspěšné dokončení studia definitivně ukončily již události roku 1939. Zdeňkův otec byl tehdy v Americe a naléhavě usiloval o vydání víz pro celou jeho rodinu. Jelínkovi byli totiž původu židovského, a tak v područí nacistického útlaku neměli příliš dobré vyhlídky na život. Rodině ovšem štěstí nepřálo. V den vydání víz, byl zrušen britský konzulát v Praze. Otec Zdeňka, zrazován všemi přáteli, vrátil se do okupované vlasti v naději, že se mu podaří dostat rodinu do zahraničí.

Rodina byla záhy zbavena majetku a závodu na výrobu lihovin. Po heydrichiádě v roce 1942 byli oba rodiče a mladší bratr zatknuti a deportováni do koncentračního tábora. Zdeněk Jelínek tehdy zahájil ilegální činnost. Působil v Praze v podzemním hnutí Zpravodajská brigáda pod falešným jménem Josef Zahrádka. Účastnil se také sabotážních akcí. Po válce se vrátil do rodného kraje, kde se setkal se svým bratrem, který jako zázrakem přežil všechny útrapy koncentračního tábora. Jejich rodiče však zahynuli. Ani to k jeho chatrnému zdraví nepřispělo. Zdeněk Jelínek zemřel náhle ve svých 25 letech. Profesor Mečislav Kuraš o Zdeňkovi prohlásil: „Odešel vzácný člověk, který ač mlád, byl dávno mužem.“[2]