Gymnázium za protekorátu

Okupace vtiskla do životů studentů boj za pravdu, nezkrotnou víru v lepší zítřek a touhu být svobodní. Byli ostře konfrontováni se skutečností, že někteří jejich spolužáci museli opustit ústav z důvodu, že některý z jejich rodičů byl odsunut, popraven, nebo nevyhovoval vládnoucí moci. A více než u jiných věkových vrstev vidíme nejvyšší stupeň přizpůsobení těžkým změnám, které však zanechaly trvalé následky. Studentský duch nevymizel, přidala se k němu touha bojovat za svobodu, která z nich až moc brzy udělala dospělé jedince.

1.1       Kultura v době okupace

I přes veškerá omezení a všeobecné napětí ve společnosti neutichl čilý kulturní život.

„Septimáni provedli v aule Masarykových škol Nerudův večer s čísly recitačními, hudebními, tanečními a s aktovkou Prodaná láska a se sextou organisovali seznamovací společenský večer s posluchači školy umělecko-průmyslové.“ [1]

Nesmíme také opomenout aktivitu studentů za hranicemi ústavu, v tělesech, které si dnes umíme těžko představit.

„Ředitel Matoušek z obecné školy na Dílech obnovil ve Zlíně svou loutkovou scénu z Břeclavi „Radost“, při čemž se mu stali hlavními pomocníky tehdejší naši kvintáni, kteří pak většinou vytrvali při loutkách až do konce studií a dosáhli také mnohých úspěchů při provádění různých her… Dva členové tohoto souboru zvolili po maturitě dráhu hereckou.“ [2]

Škola pořádala ve Velkém kině pro veřejnost vlastní akademie s ukázkami antických her, např. Jezdci a Žáby, vystoupení pěveckého sboru a orchestru, ukázky gymnastiky apod. Prodloužené taneční hodiny byly jako všechny taneční zábavy zakázány.

1.2       Vztahy profesorů a studentů

Vystupování profesorů ke studentům bylo většinou přátelské. Ve vyšších třídách pan profesor Vašek žákům dokonce tykal. V nižších třídách byl oblíben pan profesor Hondek svým vyprávěním zážitků z cest. V době války si všichni vážili důvěry profesorů. „Jednou za války dokonce profesor Batík prohlásil, že tažení německé armády na Moskvu v zimních mrazech mohl po Napoleonově zkušenosti vymyslet jen mozek idiota“.[3]

„Profesor toleroval, když koncem války žáci bojkotovali hodiny němčiny viditelně jinými činnostmi. Dívky si třeba pletly pod lavicí. Nebo když jsem doslova odhrkala německou básničku oslavu „Muttersprache“ s poukazem, že nejde o mou mateřštinu. Při hospitaci v němčině jsem byla přistižena ředitelem Veselým, že se učím pod lavicí z učebnice ruštiny – jen mě napomenul, že to není rozumné.“[4]

Gymnázia se také dotklo uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939. Pan ředitel Vaňura tehdy nabídl vyloučeným studentům možnost vyučovat na zlínském Gymnáziu. Pedagogický sbor byl podpořen příchodem pana Komárka z pražské Karlovy university. Ještě týž rok začal vyučovat češtinu a němčinu. Jako velmi mladý kantor měl ke studentům blíže než jeho kolegové. „Na konci války, kdy už nás ve třídě bylo jenom sedm dívek, pořádal s námi výlety do okolí. Vždy jen na den, pochopitelně, ale jednou jsme dojeli na kolech až do Luhačovic“.[5]

1.3       Školní roky 1939/40 – 1940/41

Na začátku školního roku 1939 si Gymnázium začalo vést kroniku, která dnes čítá čtyři svazky. V prvních letech války se zaobírá událostmi v ústavu velmi obšírně, ovšem od roku 1942 se omezuje jen na strohý výčet událostí psaný úřední němčinou. Do kroniky se čeština natrvalo vrací až ve školním roce 1945.

V roce 1939 byla před dokončením budova nynější Obchodní akademie, kde mělo mít Gymnázium své sídlo. Po okupaci v březnu 1939 zde byla až do konce války umístěna německá škola.

V září roku 1939 mělo gymnázium 122 žáků v pěti třídách docházejících na výuku ve Studijním ústavu I. Škola byla přejmenována Spolkové reálné gymnasium s právem veřejnosti.

První dva roky okupace nesou se v duchu přijímání nových nařízení protektorátní vlády. Výuky se dotklo několik zásadních nařízení protektorátní vlády:

„ … bylo zakázáno užívání některých učebnic a ve zbývajících bylo nařízeno zalepit závadná místa nebo i jen jednotlivá slova. Postupně přicházejí seznamy zakázaných knih z krásné i vědecké literatury, které mají být z žákovských a profesorských knihoven vyřazeny. – Závadné obrázky a znaky musely být z učebnic vystřiženy a sbírky učebných pomůcek revidovány.“ [6]

Došlo i na pedagogy. Byl odvolán dosavadní ředitel Alois Vaňura, který byl nahrazen profesorem Jaroslav Veselým. Ředitel, i kantoři museli povinně složit slib vůdci pod pohrůžkou okamžitého zbavení výkonu úřadu. Dále bylo členům profesorského sboru zakázáno užívat vojenské tituly, hodnosti a vyznamenání z první republiky.

Byly zakázány oslavy ve dnech výročí významných událostí z národní historie. Zato byl stanoven slavnostním dnem 15. březen, počátek okupace a 20. duben, den Hitlerových narozenin. Ředitelé pro tyto příležitosti obdrželi vypracované texty projevů, které museli přednést na společných shromážděních. Každý již musel mít opatřené doklady pro úřední důkaz o rodovém původu. Škola tak pocítila vyřazení Židů z veřejného života a ze studií.

1. března roku 1940 se škola dočkala přeložení do budovy Obchodní průmyslové školy[7]. Žáci a kantoři měli na jedné chodbě v 2. poschodí vyhrazeno sedm učeben, tři kabinety, sborovnu a ředitelnu. Chemie a cizí jazyky se vyučovaly v budově chemické průmyslovky. Po stěhování do prostor průmyslových škol si museli žáci většinou pořizovat učebnice od starších spolužáků.

V době umístění školy v továrním areálu tvořilo okolí školy tovární nádvoří v prostranství mezi průmyslovkou obchodní a chemickou. Pavilony obou škol byly spojeny dvěma visutými chodníky. Zvenčí se škola podobala ostatním továrním budovám a celkové vzezření působilo velmi stroze.

1.3.1     Změny ve výuce

Studium bylo zdeformováno zásahy školních nařízení, které se pokusily zničit národní povědomí a usilovaly tak o naprosté poněmčení českých studentů. K prvnímu dni školního roku 1939/40 došlo ke zrušení československých poboček gymnázií ve Francii, zavedení povinných filmových představení s válečnými týdeníky, zavedení německého znění místních jmen, intenzivnější výuka němčiny na úkor češtiny, zákaz českého dějepisu, literatury a filozofie, zavedení němčiny do matematiky a zeměpisu, prázdninové výpomoci v zemědělství, nebo v průmyslu a sběr všech druhů odpadových hmot.

V němčině a matematice měli žáci učebnice pro německé školy. V dějepise a zeměpise se učivo diktovalo německy, v matematice se učivo nejdříve česky vysvětlilo, ale vyžadovala se znalost pouček v němčině. Také domácí úkoly se slovními závěry musely být v němčině. Ve vyšších třídách nebyly učebnice z ostatních předmětů vůbec.

1.3.2     Vyučování

V době války museli všichni žáci odebírat německý deník Der neue Tag. Na začátku každé hodiny němčiny musel některý žák (podle abecedy) referovat, co ho z četby zaujalo.

„S oblibou se vybíraly zprávy typu o srážce aut nebo o tom, že někde vypadlo dítě z okna. Nikdy ne o vítězství Říše.“ [8]

„Žáci museli znát obě části německé hymny a museli zdravit zdviženou pravicí. Profesor toleroval, když žák místo zdvižené pravice položil předpaženou ruku na rameno žáka, který stál před ním.“ [9]

„V hodinách němčiny se mělo zpívat. Pokud si vzpomínám, nikdy jsme nezpívali nějaké nacistické písně, které byly zpívány z rozhlasu. Opěvovala se proto např. pěší turistika, vlastenectví (chápalo se pohledem k češství), mateřská řeč a písně o frontovém kamarádství.“ [10]

1.3.3     První maturity

Historicky první maturity se odehrály za velkého nadšení žáků i kantorů na jaře roku 1941. V přátelské atmosféře odešlo ze 14 maturantů 9 s vyznamenáním.

1.4       Školní rok 1941/42

Nový výnos protektorátní vlády stanovil gymnáziím jejich rozsah. Náš dosud šestitřídní ústav bez prvních dvou tříd byl rozšířen na gymnázium úplné. Celá řada ostatních gymnázií byla však úplně zrušena. Stanovil se také maximální počet žáků ve třídě (30 chlapců a 10 děvčat, poté upraveno na 35 chlapců a 5 děvčat).

1.4.1   Stanné právo

Na začátku října se konaly zkoušky do prim a sekund, aby již příštího školního roku byl ústav kompletní. Zkoušky však rozhodně neprobíhaly hladce. První říjnové dny se vyznačovaly počátkem řádění nové německé vlády v Protektorátu v čele s Heydrichem. Právě v čas zkoušek byl vyhlášen výjimečný stav. V době, kdy jiná města stíhaly těžké represálie, se Zlín dočkal naštěstí jen provokací. V noci byla vytlučena okna nově otevřené německé škole provokatéry z řad tajné policie. Noviny pak další dny přinášely rubriky ohraničené černými pásky, které oznamovaly nové oběti národního odboje.

Zlín zakrátko stihlo několik tragických událostí. Na Obchodní akademii byl zatčen profesor a jeden žák a profesoru Batíkovi z našeho gymnázia byl popraven příbuzný architekt Lorenz. Gymnázium v Uherském Hradišti bylo úplně uzavřeno snad pro výrok některého žáka a žáci poté nesměli přestoupit na další školu.

„Tehdy se na chlapeckých toaletách naší školy objevily nějaké protiněmecké nápisy. Školník je stačil včas zlikvidovat.“ [11]

1.4.2     Maturity v době heydrichiády

Nejvíce ponižující událost školního roku 1941/42 přinesl jeho samý závěr. Bylo zakázáno opakování třídy a téměř jedna čtvrtina žáků kvarty, kvinty a sexty byla vyloučena ze studií z politických důvodů. Maturity se pak nesly v ještě nesnesitelnějším duchu, než omezování studia žáků. Předsedové komisí přicházeli s jasným příkazem, nepropustit jednu pětinu maturantů. K propadnutí byli předem určeni studenti se slabším prospěchem.

 Předseda zkušební komise zasahoval do zkoušení takovým způsobem, že za časté docílil požadovaného úspěchu. Pokud však žák ustál jedovaté znervózňování, vybral si žákův nejslabší předmět, z něhož nematuroval a výsledek se dostavil. Dále zahájil maturitní předporadu strohou žádostí, aby „se v ústavě trvale zdržovali i nezkoušející členové sboru, aby mohli zastoupit zkoušející, kdyby byl někdo od maturit gestapem odveden.“ [12]

 

Rozdíl v lidském přístupu je už jen podtrhnut faktem, že „na škole průmyslové předseda inženýr Brixí z Brna ani pravici nezdvíhal, zdravil všecky jen sokolským nazdar a promluvil k abiturientům až k slzám dojemnou vlasteneckou řeč.“ [13]

I přesto, že maturity začínaly za nejprudšího zuření gestapa po Heydrichově smrti, nebylo možno upřít 10 žákům vyznamenání. Pět žáků z celkového počtu 23 však propadlo.

Přes prázdniny byli někteří kantoři odvoláni na kurzy do Německa, zbylí měli měsíční pracovní povinnost.

1.5       Rok 1942/43

Prohlubování zásahů totalitního režimu do veřejného života se na začátku třetího roku války ještě prohloubil. Přijímací řízení do prim je deformováno absolvováním rasové zkoušky a hlavním kritériem pro přijetí je úroveň znalosti němčiny. Studium bylo dále ztíženo přísnou klasifikací. Žák směl v každém předmětu dostat nejlépe jednu jedničku a dvě dvojky.

Hlavní funkcí školy se stala podpora válečné mašinérie. K sběru odpadových hmot přibyly sbírky papíru, textilií a kostí. V školních zahradách se začala pěstovat zelenina a bylo nařízeno podporovat školními besídkami říšskou myšlenku. Žáci měli povinnost nočního hlídání školy a pravidelně se zúčastňovali kurzů nácviku protiletecké obrany a poplachových cvičení.

V zimních měsících byla výuka omezena a žáci tak chodili pouze jednou týdně do školy pro úkoly.

1.6       Rok 1943/44

V průběhu roku byli postupně oktaváni a septimáni posíláni do továren na nucenou práci. Laskavostí vedení zlínských závodů však nemuseli za prací dojíždět daleko do jiných měst. Došlo i na kantory, tři členové profesorského sboru, Dr. Houdek, prof. Šrámek a prof. Motyčka museli opustit školu a odejít učit do Hradce Králové.

„Zásluhou vedení zlínské nemocenské pojišťovny byli více doma než tam.“ [14]

Kvintáni a sextáni se za různé výhody mohli účastnit prací v Technische Nothilfe, kde byli využiti zejména při kopání protiletadlových krytů.

Obyvatelé Zlína pocítili blížící se konec války v Evropě s prvními spojeneckými svazy, které přes Zlín letěly ke svým cílům. Na jaře roku 1944 několik snad uvolněných bomb zdemolovalo garáže na Letné a zasáhlo několik budov na Malenovské třídě.

1.7       Školní rok 1944/45

Závěr války přinesl s sebou naději na konec útrap, ale také spoustu nesnází s blížící se frontou. Všichni napjatě očekávali příchod vytoužených osvoboditelů.

1.7.1     Bombardování Zlína očima žáků

Studenti se ke hrozbě k bombovým útokům postavili svým svérázným humorem. Jednoho dne na začátku školního roku zahlásil rozhlas nepřátelské svazy blížící se ke Zlínu. Třída septimánů měla zrovna zeměpis v německém jazyce s panem profesorem Komárkem. Při hodinách náročné výuky trpěli nejen studenti, ale i mladý kantor. Zpráva o bombardérech třídu sice rozrušila, ale protože byla letadla příliš vysoko pro shoz bomb, měla výuka pokračovat dále a přesun do krytu se konat neměl. „My jsme však otevřeli okna a volali: Prosím shoďte alespoň něco!“ [15]

„Na podzim se čekala inspekce německého inspektora (Dr. Emila Záruby) do hodiny deskriptivy v septimě. Byly jsme přítomny jen my dívky a ještě ne v plném počtu. Náhle však rozhlas zahlásil nepřátelské svazy přelétávající nad Zlínem. Pan inspektor měl tak napilno, že si pádem u sklepního úkrytu zlomil nohu, zatímco my jsme si místo obávané deskriptivy těšily z volnosti v přírodě. Na letecké svazy přilétajících ve výškách Zlín jsme si zvykli.“ [16]

20. listopadu 1944 byl Zlín skutečně vybrán jako cíl náletu. Několik posledních letadel provedlo nálet při návratu z Horního Slezska ve 12 hodin a 44 minut. Zásahy poničily mimo jiných cílů i školu na tolik, že nepřipadalo v úvahu pokračovat ve výuce ve Studijním ústavu. Byly zničeny učebny, nábytek, úřední knihy, knihovna, atd.

1.7.2     Poslední měsíce okupace

Škola se přestěhovala do dočasné školy na Zálešnou, kde přetrvala až do prázdnin roku 1945. Bylo však potřeba vytvořit alespoň provizorní podmínky pro výuku a zakrýt vysklená okna pro nedostatek materiálu lepenkou nebo deskami.

Nešlo však o výuku v pravém slova smyslu. Vyšší třídy teď už tvořily jenom dívky a ty docházely na vyučování pouze v dny smluvené s kantorem, který je celé dopoledne vyučoval daný předmět. V době, kdy každý měl spoustu starostí sám o sebe, nepřipadala systematická výuka v úvahu. „Bylo to spíše flinkání, než vyučování.“ [17]

V posledním období války se škola evakuovala často už po 2. vyučovací hodině v důsledku vyhlášení leteckého nebezpečí.

Vyučování na Zálešné trvalo však velmi krátce. Nejprve byly vyhlášeny uhelné prázdniny. S ustupujícími německými vojsky se ze školy staly lazarety, s čímž souviselo rozšíření tyfové infekce. V dubnu 1945 se už nevyučovalo pro blízkost fronty.