1         Období 1. republiky

V době mimořádného rozmachu Zlína, při rychlém rozvoji průmyslu, šlo především o vybudování škol odborných, kde každý mohl získat rychle kvalitní vzdělání, které plně splňovalo požadavky na vykonávání práce v Baťových závodech. Se vzrůstajícím počtem obyvatel, kteří se stěhovali do Zlína za prací, přicházely i jejich děti, které již mnohdy navštěvovaly gymnázia ve městech, odkud pocházely. 

1.1       První kroky ke gymnáziu

Jak počet těchto studentů rostl, ozývaly se čím dál častěji požadavky na zřízení vlastního gymnázia. Jednak z důvodu nepohodlného denního cestování studentů do Uherského Hradiště a Holešova, ale také proto, že soužití s tamními studenty bylo problematické.

Na holešovském gymnáziu docházelo často až k rivalitě. Svědčí o tom i vzpomínka studentky Zory Hamrlové: „V Holešově nás „zlínské“ neměli rádi. Dávali nám se zlomyslným zadostiučiněním najevo, že ať máme ve Zlíně cokoliv, na rozumy si musíme jezdit k nim, do toho provinciálního Holešova, že se neumíme náležitě studentsky chovat a že vůbec jsme v tamním gymnasiu jakýmsi rušivým živlem. Kdykoliv se ve škole udála nějaká rošťačina, na které se účastnil i někdo ze Zlína, slýchávali jsme: „No, jak jinak, zase ti zlínští!“ [1]

Nejdůležitější právní kroky ke vzniku Gymnázia uskutečnila iniciativa Spolku rodičů ve Zlíně za vydatné finanční podpory J. A. Bati a starosty J. Čipery. Ministerstvo školství a národní osvěty povolilo dne 13. června 1936 otevřít soukromé pokusné reálné gymnázium. Dne 27. ledna 1937 bylo gymnáziu uděleno právo veřejnosti.

1.2       Spolkové československé reálné gymnasium s právem veřejnosti ve Zlíně

V době, kdy ostatní gymnázia slavila významná jubilea, počala se ve skromných začátcích psát historie našeho gymnázia.

Gymnázium bylo umístěno do budovy Masarykovy pokusné diferencované měšťanské školy, kde mu byly vyhrazeny dvě učebny, ředitelna a sborovna.

1. a 2. záři roku 1936 proběhl zápis a přijímající řízení. Do prvního roku se přihlásilo pouze patnáct žáků do kvarty a třicet do tercie. Do tercie byli zapsáni žáci z měšťanských škol, do kvarty se přihlásili studenti, kteří studovali na gymnáziích v Holešově, Uherském Hradišti a jinde.

Školní rok byl zahájen dne 3. září v čítárně 

Masarykových škol za přítomnosti starosty města pana Dominika Čipery, J. A. Bati, a dalších významných činitelů města Zlína. Vydržovatelem byl Spolek rodičů, který zároveň jmenoval do funkce ředitele gymnázia pana Aloise Vaňuru. Pan Vaňura se ukázal jako zkušený pedagogický pracovník, protože mohl využít bohatých zkušeností, které nabyl již jako ředitel Amerlingova učitelského ústavu v Praze.

Na provoz školy se platilo měsíční školné ve výši 200 Kč

[2]. Od placení školného byli osvobozeni ti studenti, kteří by nemohli jinak kvůli finanční situaci pokračovat ve studiu.

1.2.1     Studium na jiných ústavech

Primy a sekundy nebyly otevírány z důvodu ušetření nákladů, žáci mohli studovat I. a II. třídu měšťanky nebo primu a sekundu na jiných gymnáziích. Tito žáci mohli přestoupit na gymnázium ve Zlíně po složení zkoušky z němčiny.

Žáci a žákyně I. a II. třídy Masarykovy pokusné diferencované měšťanské školy byli rozděleni na tři třídy dle schopností. Třídy A měly osnovy blízké gymnáziím, někdy praktičtější, např. v matematice byl zařazen procentový a úsekový počet a trojčlenka. Třídy B měly normální osnovy měšťanských škol, třídy C byly pro slabší žáky. Některé třídy měly navíc výuku srbochorvatštiny.

Přijímací zkoušky se konaly z češtiny, matematiky a němčiny, která se na zlínských školách vyučovala už od 4. ročníku obecné školy. Žáci s jedničkami z češtiny a matematiky na obecné škole z těchto p

ředmětů přijímací zkoušky nedělali. Protože i obecná škola byla pokusná, existovalo tam tzv. osamocení. Žáci pracovali samostatně vlastním tempem podle speciálních učebnic. Vždy po určitém úseku vyučující jejich práci zkontroloval. Pokud někdo učebnici zvládl dřív, mohl pracovat podle učebnice vyšší třídy, eventuálně mohl přeskočit ročník.

„Po přestupu z II A měšťanské školy necítili jsme se v ničem pozadu před spolužáky, kteří do prvních dvou tříd gymnázia dojížděli do Holešova. Pokud si vzpomínám, neznali jsme jen antickou mytologii, kterou znali holešovští z dějepisu.“ [3]

1.2.2     Výuka

Kapacita a odbornost učeben v Masarykově měšťanské škole neumožňovaly dostatečně odpovídající výuku, a proto se fyzika a chemie vyučovala v posluchárnách a laboratořích Studijního ústavu. Zpěv se vyučoval vždy odpoledne v městské hudební škole. Časté docházení žáků do jiných ústavů bylo již v roce 1937 důvodem k prvnímu stěhování Gymnázia. Spolek rodičů vybral za nové sídlo Studijní ústav I[4], kde mu bylo vyhrazeno celé poschodí.

Z důvodu absence vlastní budovy, užívali studenti většinou učebnic Masarykovy pokusné diferenciované měšťanské školy a Studijního ústavu. Situaci zlepšily až dary učebnic od kantorů, studentů a jejich rodičů. Firma Baťa a.s. přispěla významně částkou 14 626,65 Kč. Společnými silami různých organizací byly položeny základy vlastní knihovny.

Povinné předměty byly čeština, latina, angličtina nebo francouzština, němčina, dále matematika, fyzika, chemie, dějepis, zeměpis, tělocvik, hudební výchova, v nižších třídách kreslení a rýsování, ve vyšších deskriptivní geometrie. Nepovinné předměty byly těsnopis a psaní strojem. Náboženství bylo v nižších třídách povinné, od kvinty nepovinné. Do tělocviku chodili žáci a žákyně do moderní tělocvičny Masarykovy měšťanky, nebo na hřiště ve školním areálu a na stadiónu.

Po celou dobu trvání gymnázia měla škola pěvecký sbor a později i orchestr, celkem přes 100 členů. Vystupovali i v brněnském orchestru a na vystoupeních v tělocvičnách po celém kraji.

Byly také zavedeny dílenské a rukodělné práce do školního vyučování. Každý student musel projít dílnou stopařskou a zámečnickou, každá studentka navštěvovala kurzy vaření a šití.

Zajímavostí života na Gymnáziu byla skutečnost, že za pozdní příchody byli studenti trestáni peněžitě. Každý kdo se zpozdil, zaplatil řediteli Aloisi Vaňurovi padesát haléřů.

1.3       Školní rok 193

8/39

Do třetího roku výuky vstoupilo gymnázium s jistými obavami. Strach z německé intervence byl po mnichovském diktátu velmi intenzivní.

Dne 15. března 1939 vstoupila německá branná moc do Zlína a započala dlouhá léta poroby národa. Obavy o budoucnost nezabránily žákům, aby projevili nesouhlas s novou vládnoucí mocí.

„Ve Velkém kině si jednou dovolili pražští studenti při návštěvě Zlína zasmát se při žurnále Göringovým nafoukaným gestům a bylo z toho několik zatčení. Stejné napěti mezi gestapem a školami nastalo později při filmu z berlínské olympiády, kdy žactvo ostentativně tleskalo výkonům neněmeckých atletů.“ [5]

„Výjimečné projevy mladického vzrušení, které zachvátilo dne 28. října 1939 jednu třídu, že přišla ostentativně ve svátečním obleku a s černými vázankami, nebo jednoho žáka, který v rozrušení z nečekaného ústupu Britů od Benghasi propadl nebezpečnému duševnímu otřesu, že musel zůstati několik dní doma, než se s tím vyrovnal.“ [6]

 


[1] KOLEKTIV AUTORŮ. 10 let zlínského spolkového reálného gymnasia. Zlín: Bohumil Siegel a spol., 1947, s. 20. ISBN B 2010.

[2] V roce 1936 stál oběd (husa se zelím) v závodní jídelně 5 Kč.

[3] Vyprávění paní Jarmily Jánské

[4] Dnes sídlo Policie ČR

[5] KOLEKTIV AUTORŮ. 10 let zlínského spolkového reálného gymnasia. Zlín: Bohumil Siegel a spol., 1947, s. 7. ISBN B 2010.

[6] Tamtéž